V dnešní uspěchané době, kdy se na člověka valí informace a požadavky doby, kdy výchova, rodinné zázemí a harmonické vztahy našich nejbližších klesají pod nánosem a marasmem civilizačního soukolí a drtí někdy poslední zbytky naší lidskosti. Je důležité se umět zastavit a přehodnotit vše v nás. Narovnat a naladit, aby vše znovu uvnitř v nás hrálo a znělo ne jen příjemně nám, ale i lidem kolem nás. Nejsme tu náhodou, nejsme tu, abychom loupili a ujídali duše jiných, ale byli darem a požehnáním, pro druhé i sebe. To však nejde bez uvědomění si vlastní hodnoty a jedinečnosti. Někdy to, ale znamená jít hlouběji a dál v sobě samých, abychom jak se říká, vykutali to pravé bohatství, které je v nás. Bylo do nás totiž vloženo. Chceme zkoumat nekonečný vesmír, ale bez toho vesmíru uvnitř nás. Metody koučinku jsou jednou s možností jak svůj život lépe nasměrovat. Nejsou to metody dokonalé, neboť jsou jen lidské, ale přinášejí mnohdy pravdivý pohled na náš vnitřní vesmír. Naše emoční nastavení je výstražným signálem toho, že je třeba s tím něco dělat. Vyžaduje to odvahu a pokoru přiznat si, že je co narovnávat. Já se touto cestou vydal pod vedením Jany Fričové. Přívětivé prostředí a empatický přístup z její strany mi pomohl nastartovat nové výzvy a poodkrýt nánosy mého života způsobené, výchovou, prostředím, vztahy s lidmi, které jsem potkal. Mnozí z těchto lidi buď putovali po mé oběžné dráze, a jindy zase já putoval po té jejich. Avšak já věřím, že každý by měl putovat po své vlastní, aby zůstal sám sebou. Je smutné, když někdo chce být Marsem, když je právě Venuší. Dovolme si být svou vlastní planetou, která putuje po své vlastní dráze v Božím stvořeném vesmíru, který je stvořen správně a tak jak má.
